Michal Meissner

Michal Meissner je amatérský cestovatel, vystudovaný fyzik, věčný snílek, ale jinak vcelku normální kluk. Šest let se pohyboval jako inženýr kolem elektronových mikroskopů, v posledním roce vede skupinu právě takových inženýrů. Každý se ho stále ptá, jak to, že pořád někde cestuje. Když se ale podíváte na jeho život více z blízka, zjistíte, že každý všední den chodí do korporátu, práci si nemůže vzít domů, natož někam dál. Tedy až na pár týdnů v roce, kdy má místo hlavy glóbus. Ze studií i z práce si do cestování přenesl zálibu v různorodosti, ať už v aktivitách, zemích, lidech apod. Pomáhá mu to chápat a vycházet s různými lidmi na různých místech a může tak lépe vnímat svět všemi smysly … i když někdy to může být až na kost. A v této pestrosti mu prakticky neustále asistuje takzvané „Tak jo!“.

Michale, Ty nejsi úplně typickým digitálním nomádem, byť máš k cestování blízko. Čím se tedy živíš ve svém běžném životě?

Máš pravdu, nejsem typickým digitálním nomádem. Vlastně nejsem ani nomád, natož digitální. Ale člověk nemusí být nomád, aby mohl cestovat. A čím se živím? Především masem, kořínky, bobulemi… ale teď vážně. :-) Sedm let pracuji pro firmu, která vyvíjí a vyrábí elektronové mikroskopy. Prvních šest let jsem v ní byl inženýrem/fyzikem, poslední rok vedu skupinu právě takových inženýrů. Znamená to pro mě každý všední den vstát, jít do korporátu a nějak si tam zasloužit korunky. Povaha práce mi nedovolí brát si ji domů.

Kolik týdnů ročně strávíš cestováním?

Téměř veškerou dovolenou (5 týdnů) se snažím strávit na cestách v zahraničí, vyjma Vánoc s rodiči v Chomutově. K tomu ale připočti několik víkendových výpadů, především čundráckých, občas lezeckých. Ty trávím většinou v Česku, případně na Slovensku a v Rakousku. Přeci jen je to z Brna co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky.

Máš nějaké oblíbené destinace, kam míříš opakovaně, nebo pokaždé objevuješ nová místa?

Ano a ano. Opakovaně se vracím především na Vysočinu do Žďárských vrchů. Tam trávím několik víkendů v roce a hodlám v tom dlouho pokračovat. Ale co se delších cest týče, tak se vždy snažím vyjet za hranice a objevovat něco nového. Se současným stylem zaměstnání se život jeví příliš krátký na to, abych opakoval některé země. Ale kdybych měl všechen čas světa, vrátil bych se všude tam, kde už jsem byl. Všude si totiž něco dlužím.

Jak zvládáš práci a cestování kombinovat? Střetávají se tyto dva světy nějakým způsobem?

V principu je to jednoduché. Vezmu si dovolenou, na kterou mám nárok a jedu… žádná raketová věda. A jak se tyto dva světy střetávají? V první řadě v mé hlavě. Na cestování myslím prakticky každý den, občas mám pocit, že mám místo hlavy globus. Reálně se střetávají hlavně ve chvíli, kdy já chci ven a šéf ne. Ale to se téměř vůbec nestává. Za ty roky vím, kdy a jak žádat o dovolenou. Samozřejmě to s sebou nese určité nevýhody a omezení. Ale když s tím počítáš a víš, že i tak zůstává výběr široký, jsi klidnější.

Jaký jsi typ cestovatele?

Čistě z praktického pohledu jezdím/jezdíme na vlastní pěst. Většinu se snažím zdolat po svých. Mám rád členitou a různorodou krajinu. Rád vyměním šalinu za stopa, tenisky za pohorky, postel za spacák či hostel, tříchodové menu v restauraci za slaninu upečenou na ohni nebo slivovici za happy water (znalci JV Asie jistě ví).

Dočetla jsem se, že rád ochutnáváš cizí jídla a kuchyně. Co byla ta nejdivnější věc, co jsi kdy snědl?

No, asi shnilý žralok, i když dnes tomu kvůli hygieně musí říkat fermentovaný. Je to islandská „pochoutka“, tzv. hákarl. Normální Islanďan už to možná běžně nejí, je to především pozůstatek z drsných dob severských… pro turisty. Kamarád chirurg to okomentoval slovy: „Smrdí to jak shnilá noha diabetika, to žrát nebudu!“

Na co se mohou návštěvníci Tvé přednášky těšit?

Především na to, že nebudeme objevovat Ameriku… jen ji možná spolu objevíme trochu jinak. Záleží na lidech, zda a co si z toho vezmou. Povídání bude především cestovatelsky laděné a spojovacím článkem bude zaříkadlo „Tak jo!“, které mi dost ovlivňuje cesty a přináší zajímavé zážitky. A věřím, že se v tom spousta lidí najde.

Všimla jsem si, že nevedeš žádný svůj osobní web nebo blog. Neuvažoval jsi někdy o jeho založení?

Nevedu, uvažoval a stále uvažuji. Je spousta věcí, co chci udělat a ne a ne se k tomu dokopat. Ale třeba mě k tomu dokopete na festivalu vy.

Jakou radu bys dal někomu, kdo právě váhá, jestli udělat ten zásadní krok a stát se digitálním nomádem?

Asi nebude úplně fair rádoby chytrá rada od člověka, který není digitálním nomádem. Nicméně… pokud to nějak ladí s jeho současnou životní vizí, je si vědom rizik a že kromě „brát“, musí i „dát“, tak ať do toho jde. V tom lepším případě nám o tom za rok poví na dalším ročníku festivalu. V tom horším případě ho budu mít za rok na pohovoru v korporátu… a ještě nám o tom povypráví na festivalu. Možná ale stačí jeden nádech a říct si „Tak jo!“.

Michale, děkujeme za rozhovor a na viděnou na festivale! :)

Tento rozhovor pro Vás připravila naše šikovná dobrovolnice Veronika Tupá.