Pavel Szabo

Pavel Szabo je webový specialista či programátor webů na míru a podniká jako freelancer na volné noze. Díky ideálním podmínkám této profese může často spojovat cestování s prací. Může programovat pro své klienty ať už z domu, z ostrova Bali, z Marocké pouště nebo třeba ze Severního Vietnamu. Téměř každý rok se snaží podniknout alespoň dvě delší zahraniční cesty. Čím dál více vyznává tzv. "pomalé cestování". Je vášnivým fotografem a píše osobní blog pod pseudonymem Digitramp (digitramp.cz). Nedávno se vrátil z půlroční cesty v jihovýchodní Asii. Dva měsíce žil na ostrovech v Thajsku, měsíc v Kambodži u fascinujícího chrámu Angkor Wat, měsíc a půl cestoval ve Vietnamu, projezdil neuvěřitelné sopky na Jávě a skončil na ostrově bohů na Bali. Rád Vás seznámí s vlastními tipy a zkušenostmi z této úžasné cesty digitálního nomáda.

Pavle, kdy jsi poprvé začal uvažovat o životě digitálního nomáda? Bylo počáteční rozhodnutí spontánní, nebo jsi k němu došel postupně?

Vše začalo v kanceláři. Pracoval jsem jako zaměstnanec ve firmě na eshopy jako programátor. Měl jsem poměrně dobře zaplaceno, ale neměl jsem čas. V zimních měsících jsem chodil do práce za tmy a přicházel do domů taky za tmy. Když svítilo slunce seděl jsem v kanceláři a když už nesvítilo nedalo se už nic dělat.

V té době se začaly objevovat na internetu velice inspirativní články o tzv. digitálních nomádech a já tomuto životnímu stylu podlehl. Udělal jsem vše proto, abych postupně nabral dostatek bočních zakázek, tak abych mohl začít pracovat na sebe. Po asi roce jsem dal výpověď (rok 2014) a už po třech měsících na volné noze odjel na svou první cestu jako digitální nomád do Maroka. Bylo to úžasné. Za hotelem, kde jsem programoval pro své klienty, byly červeno-oranžové duny marocké Sahary.

Co na změnu Tvého životního stylu říkala rodina? Změnilo se něco od té doby?

Myslím, že v prvních letech se mi nedostávalo porozumění. Hlavně proto, že jsem vyrůstal v rodině, kde byli všichni po celý život v roli zaměstnanců. To, že odejdu ze zaměstnání, vnímali jako velké riziko. Můj táta je věčný skeptik, takže vidí rizika naprosto ve všem. Naopak mamka byla vždy velmi podporující, ať už věděla, co dělám, nebo nevěděla. Ovšem babička to je úplně neuvěřitelný případ. Ta mi dodnes při návštěvě tvrdí, že bych si měl najít normální zaměstnání. Měl bych podle ní vyměnit cestování, nezávislost a mnohem větší výdělky za normální zaměstnání, kde budu ještě ke všem podřízený. No chápete to?

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

To záleží na tom, jestli jsem doma nebo cestuji. Pokud jsem doma, tak vstávám až vstanu, pak se snažím udělat, co nejvíce soustředěné práce, kterou mohu vyfakturovat. Po 16. hodině už většinou končím nebo pracuji na svých vlastních projektech, jako je třeba můj blog. Pokud jsem ale v cizině, tam je to samozřejmě trochu jinak. Kombinuji dny, kdy jsem na výletě s dny, kdy pracuji. Někdy to rozděluji na půl dny, kdy dopoledne pracuji a oběd už spojuji s odpoledním výletem.

Nepropadáš při práci v zahraničí prokrastinaci?

Je to přesně naopak. Prokrastinací propadám tady v Česku, kde mám defacto celý pracovní den roztahaný a motivace pracovat super efektivně nefunguje.

Na cestách u mne funguje tzv. “parkinsonův zákon”, kdy pracuji velmi efektivně a během toho se doslova “třepu”, abych konečně práci dodělal a mohl na pláž nebo objevovat nějaký starodávný chrám.

Musím také k tomuto tématu říci, že na cestách mnohdy vydělám stejné množství peněz za téměř poloviční čas. Doteď nevím, jak je to možné.

Existují nějaké stálé nomádské komunity a coworkingové prostory? Využíváš jich?

Ano, mám dobrou zkušenost z coworkingem Kohub, který je na ostrově Koh Lanta v Thajsku. Je tam rodinná atmosféra a lidé pořádají společné akce, výlety, večeře a obědy. Pokud cestuji dlouhodobě sám, taková místa potřebuji. Pokud cestuji s někým, využívám coworkingy jen v případě, že nemám v hotelu dobrý stůl a je tam špatná ergonomie.

Kolik zemí jsi už stihl navštívit? Je mezi nimi nějaká, kam se rád vracíš?

Jako digitální nomád jsem procestoval hlavně Jihovýchodní Asii, kde jsem si oblíbil zejména Thajsko a Bali. Projel jsem ale i Kambodžu, Vietnam, Javu, nějaké evropské státy a moje oblíbené starodávné Maroko. Do Maroka se již podruhé chystám teď v září a přijedu zpět do Česka těsně před Festivalem Digitálních nomádů.

Když jsi na jednom místě delší dobu, snažíš se stát součástí místní komunity, nebo si udržuješ statut turisty?

Nevím zda jsem nebo nejsem turista. Opravdu mi přijde nesmyslné řešit zda je někdo obyčejný turista, opravdový nomád nebo vážený super cestovatel. Nicméně abych odpověděl na zřejmé jádro otázky, pokud mám dostatek času snažím se proniknout hlouběji do dané lokality, poznat místní lidi a potkat se s dalšími cestovateli nebo expaty. Velmi se mi líbí, když přijdu do místní restaurace, personál mě vřelé s úsměvem uvítá a už se ani neptá, co si dám, protože to moc dobře ví.

Živíš se jako programátor a web developer. Promítá se nějak Tvůj životní styl do přístupu Tvých klientů k tobě? Setkal jsi se třeba někdy s negativními reakcemi?

Od doby, co podnikám na volné noze a cestuji jako digitální nomád jsem vždy všem tvrdil, že nemám žádné negativní reakce od klientů. Až tento rok jsem se setkal s prvními zvláštními reakcemi. Klient kamarád mi při slovní výměně vyčetl, že jsem na dovolené pořád a že on musí chodit na šestnáctky do práce. Další klient se mě zase ptal, kdy vlastně pracuji, když pořád něco dávám na blog a na sociální sítě. Tyto dvě zkušenosti mě naučily, že pokud to jde, tak to klientům raději ani neříkám. Opravdu chápu, že to musí být nesnesitelné, když musíte jako klient platit svému programátorovi, jste v zaměstnání a pořád ho vidíte na Facebooku v plavkách na exotické pláži v Thajsku.

Kde se vidíš v budoucnosti? Budeš i nadále neustále na cestě, nebo se plánuješ někdy vrátit trvale zpět do České republiky?

Sám se profilují jako “Občasný digitální nomád” a to bude zřejmě nějaký čas platit. Při poslední cestě jsem si vyzkoušel, že cestovat dlouhodobě je velmi vyčerpávající. Neustále jste mimo komfortní zónu. Musíte se neustále přizpůsobovat novým podmínkám. Ze začátku je to dobrodružné, ale po pár měsících Vás to může vyčerpat. Z těchto důvodů se mi osvědčilo vyjíždět do světa na maximálně 1-2 měsíce. Nicméně netvrdím, že se v budoucnu někam nepřestěhuji. Třeba takové Bali je pro mne ideální destinace pro život a občas sním o tom, že se tam přestěhuji úplně.

Spousta z nás si zřejmě život digitálního nomáda představuje jako splnění snu. Je všechno tak růžové, jak se zdá, nebo je někde skrytý háček?

Pro mne je to splněný sen hlavně z důvodů, že jsem nezávislý a mnohem více svobodnější, než kdybych byl zaměstnanec. Navíc jsem prostě krví i duchem dobrodruh a nejraději bych pořád objevoval starodávné památky, džungle nebo nádherné exotické pláže jako Indiana Jones. To, že jsem vášnivý fotograf tomu všemu jenom nahrává - svoje fotografie publikuji na Instagramu a zároveň se mi daří je prodávat skrze fotobanky.

Jako největší negativa ale pokládám nestabilitu. Pokud jste každý měsíc na jiném místě, tak pokaždé začínáte úplně od znovu. Nevíte, kde je dobré jídlo, nevíte jací jsou místní lidi, nevíte, zda Vám bude fungovat internet. Dalším negativem je, že ztratíte kontakt s lidmi doma. Můžete argumentovat tím, že si přece zavoláte přes skype, ale věřte mi, že to tak úplně není. Lidi si řeknou “ten je včudu, tak mě nezajímá”, nehledě na časový posun.

Jakou radu bys dal někomu, kdo právě váhá, jestli udělat ten zásadní krok a stát se digitálním nomádem?

Moje rada je jednoduchá, ale realizace je složitější. Vyberte si specializaci, kterou můžete dělat on-line, najděte si první zákazníky a staňte se postupně mistry v oboru. To Vám zaručí nezávislost, kterou k digitálnímu nomádství potřebujete. Koupit letenku, rezervovat hotel na druhé straně planety, opalovat se na exotické pláži a mít každodenní masáže, je už ta jednodušší část.

Pavle, děkujeme za rozhovor a na viděnou na festivale! :)

Tento rozhovor pro Vás připravila naše šikovná dobrovolnice Veronika Tupá.