Lenka Papřoková

Lenka Papřoková je profesionální sloganistka, která pomáhá svým klientům hledat slova. Vymýšlí jedinečné názvy, slogany, claimy a domény v češtině či angličtině. Vášeň pro jazyky se jí stala osudnou – dnes je z ní nadšená digitální nomádka a když se zrovna neučí na Gran Canarii španělsky, vylepšuje doma v Česku jako pracovní útočiště Retreat.cz pro vývojáře, kreativní profesionály, umělce a digitální nomády.

Lenko, náplní Tvé práce je vymýšlet chytlavé slogany a názvy pro firmy a podnikatele. Co Tě motivovalo k výběru právě této netradiční profese?

Šťastná náhoda! Před 10 lety mě oslovil Tomáš Farný z beskydské slévárny GIFF, kde pracuje moje máma, jestli bych pro ně vymyslela slogan na web, a bylo to. Když jsem později zvažovala jakým směrem se profesně vydat, došlo mi, že i jako publicistka a reportérka jsem si ráda pohrávala s nadpisy a perexy rozhovorů a článků a od toho byl už jen kousek začít se věnovat krátkým formám naplno. Sloganistika je taková slovní akrobacie copywritingu.

Cílíš i na zahraniční publikum, nebo tvoříš slogany jen pro české zákazníky?

To je zapeklitá otázka. Primárně sice dělám pro klienty z Česka, ale každý druhý po mně chce vytvořit název, který má anebo může mít globální přesah. A je to i logické, protože dneska málokdo rozjíždí nový produkt, se kterým chce zůstat výhradně na malém českém trhu. To mi vyhovuje. Já sama jsem polyglot, domluvím se anglicky, francouzsky i španělsky a vnímám, že mi to v práci obrovsky pomáhá. Učit se cizí jazyky mě ohromně baví.

Kdy jsi poprvé začala uvažovat o životě digitálního nomáda? Bylo počáteční rozhodnutí spontánní, nebo jsi k němu došla postupně?

Nomádkou jsem se stala v posledním ročníku na vysoké, kdy jsem na dálku z francouzského Nice psala diplomku a zjistila, že to jde a je to boží. Od patnácti jsem sama cestovala — vypomáhala jsem třeba na farmě nebo v pekárně ve Švýcarsku, později na dálku psala články a zpracovávala předtočený materiál pro Český rozhlas — ale to ještě nebylo to pravé nomádění.

Na cestách vás doprovází i tříletý syn, což je pro mnohé nomády možná nepředstavitelné. Jak moc náročné je skloubit podnikání a cestování s výchovou?

Jde to naprosto přirozeně. Spousta lidí dnes cestuje s dětmi a opravdu to není až tak náročné.

Plánujete syna dát do běžné školy, nebo jste někdy uvažovali i nad domácí výukou, kterou občas můžeme u nomádů s dětmi vidět?

Synovi ještě nebyly ani čtyři roky, nad školou budeme přemýšlet nejspíš až za rok. Už teď se ale učí sám číst, psát a počítat, takže nepředpokládám, že by naše domácí výuka dokázala ukojit jeho zvídavost. Nejspíš budeme hledat dobrou školu vstřícnou k našim občasným pobytům v zahraničí.

Kolik zemí jsi už stihla navštívit? Je mezi nimi nějaká, kam se ráda vracíš?

Pro mě není cestování o počtu zemí, ale spíš o délce a způsobu, jak jednotlivé země poznávám. Miluji Francii a Švýcarsko, tam se ráda vracím. A pak Kanárské ostrovy pro jejich naprosto fenomenální klima a nespoutaný oceán.

Když jsi na jednom místě delší dobu, snažíš se stát součástí místní komunity, nebo si udržuješ statut turisty?

Nikdy to pro mě není buď a nebo. Myslím si ale, že v Las Palmas nás už třeba na trhu, v obchůdcích s olivami, vínem a jamónem, v restauracích nebo v oceánských kavárnách zdraví, jako bychom byli místní. A mezi místními máme i pár přátel. Na Kanárech žije také spousta Čechů a mezinárodní komunita jen kvete.

Spolu se svým partnerem jste v roce 2016 založili Retreat.cz – místo, kam mohou podnikatelé a kreativci uniknout pracovat na svých projektech. Co bylo podnětem pro vytvoření tohoto místa?

To jsme zrovna nomádili u splavu řeky La Cesse na jihu Francie v městečku Bize-Minervois, kde se všichni lidé znají. A ti, co se ještě neznají, se seznámí na pravidelné sousedské slavnosti. Poznali jsme tak paní, která zrovna rekonstruovala nádherný dům přímo naproti radnici, aby z něj udělala pracovní útočiště pro scénáristy a spisovatele z Paříže. Přijali jsme její pozvání a zašli na prohlídku. Kouzlo toho místa a myšlenka propojit ubytování s hlubokou prací nás posunula až k našemu beskydskému retreatu.

Retreat je už teď obsazený až takřka do konce října, takže předpokládám, že zájem je obrovský. Na základě čeho vybíráte, komu místo propůjčíte?

Vždycky se lidí ptáme, na čem by u nás chtěli pracovat. Jde nám hlavně o to, aby naše hosty pobyt na nějak posunul — osobně i pracovně. Kritéria nejsou nijak přísná, ale pokud máme pocit, že poptávaný pracovní retreat má být spíš firemní kalba na horách bez jakéhokoli záměru, dáme raději přednost jiným tvůrčím projektům. Opravdu nás zajímá, co kdo dělá, radujeme se z profesních úspěchů našich hostů a rádi se s lidmi, kteří Retreat sledují, dělíme o novinky.

Jaké projekty už na Retreatu vznikly?

Pracoval u nás snad už tucet vývojářských týmů, z těch nejznámějších Windy.com Iva Lukačoviče nebo Kiwi.com. Publicista a šéfredaktor webu Finmag.cz Michal Kašpárek u nás psal svou debutovou novelu Hry bez hranic. Písničkář Honza Žamboch natáčel demo pro nové album kapely Žamboši. Daňový právník Michal Hanych u nás napsal knížku Spory s finančákem. Otto Bohuš u nás psal připravovanou knihu Pište jako pornomagnát. Cestovatelka Lucie Radová u nás psala o své cestě tuktukem napříč Jižní Amerikou. A spousta dalších úžasných lidí a jejich projektů, nejraději bych je představila úplně všechny.

Spousta z nás si zřejmě život digitálního nomáda představuje jako splnění snu. Je všechno tak růžové, jak se zdá, nebo je někde skrytý háček?

Téměř na všechno se dnes můžeme připravit. Tak třeba umět se chytře sbalit — brát jen ty nutné věci a pak také ty, co se na místě špatně shánějí. Za mě jsou to rozhodně barefooty — ty nikdy doma nenechám, protože v Las Palmas de Gran Canaria se moc koupit nedají. (Skulinka na trhu? :-) Napadá mě ještě zaměřit se na nastavení mysli a pracovat jako byste byli doma, i když jste třeba zrovna vzdáleni na několik tisíc kilometrů, nebo pro to zrovna nemáte úplně dokonalé podmínky. Chce to jen se chvilku aklimatizovat.

Jakou radu bys dala někomu, kdo právě váhá, jestli udělat ten zásadní krok a stát se digitálním nomádem?

No přece ať přijede na Festival digitálních nomádů do Brna!

Lenko, děkujeme za rozhovor a na viděnou na festivale! :)

Tento rozhovor pro Vás připravila naše šikovná dobrovolnice Veronika Tupá.