Jarek Mikeš

Jarek Mikeš patří do pozdní generace Husákových dětí. Ač je rodák ze Znojma, je česko-vietnamského původu. Vyrůstal na pokraji dvou rozlišných kultur a co tehdy považoval za handy-cap, dnes považuje za svoji nejsilnější stránku.

V on-line světě se začal pohybovat již v 90. letech a od roku 2002 pracuje jako freelancer v oboru digitálních technologií. Pomohl založit a sám v Česku i zahraničí založil několik start-upových firem a internetových projektů. Dnes je jeho vášní cestování, digitální nomádství a hi-tech technologie. Je pyšný na svoji Digitální rodinu (www.digitalni-rodina.cz), která roste každým dnem. Své úspěchy i neúspěchy sdílí na svém blogu.

Rád s vámi zajde na kvalitní zelený čaj, kde si můžete popovídat o podnikání i životních postojích. Také rád poskytne i odbornější konzultace na konkrétní typy problémů, neváhejte jej kontaktovat na jeho webu.

Jarku, jaká byla Tvoje cesta k digitálnímu nomádství?

Řekl bych, že odlišná než u ostatních. Řada digitálních nomádů k nomádství nějak směřuje ať už cíleně nebo necíleně. U mne to bylo spíš uvědomění. Podnikám od roku 2002 a vlastně v průběhu času jsem byl digitálním nomádem dříve, než se tomu digitální nomádství říkalo.

Digitální nomádství dnes představuje určitou asociaci k životnímu stylu, kde vzniká kombo práce + cestování + technologie. S určitou nadsázkou jsou digitální nomádi všichni splňující toto kritérium.

V roce 2013 jsi vydal e-book o byznysu start-upů v Česku. Co všechno se čtenář může v knize dozvědět?

E-book jsem napsal během mého cestování po Asii, vlastně jsem ho psal napůl v Bangkoku a napůl na želvím ostrově Koh Tao. Původně jsem měl psát pro známé české vydavatelství tištěnou knihu o start-upech, ale připadal jsem si spíše jako bych psal diplomovou práci.

Smlouvu jsem vypověděl a rozhodl se, že napíši subjektivní soubor doporučení pro začínající start-upery. Kniha je rozdělena do několika částí. První je samotný nápad, startovací proces firmy. Druhá část je o výběru týmů, partnerů. Třetí o účetnictví a daních. Čtvrtá o výrobě, protože jsem se zaměřoval hlavně na internetové projekty. Pátá rozebírá obsahovou a právní stránku start-upu. V šesté naleznou čtenáři marketingové tipy. Předposlední sedmá je něco málo o automatizaci a pro mne nejdůležitější a poslední je o rodině a přátelích.

Ač je to již přes pět let, kdy jsem knihu vydal, myslím, že řada věcí je stále aktuální. Knihu mám volně ke stažení na svém blogu www.jarekmikes.cz.

Od té doby stojíš za řadou dalších projektů, mezi nimiž jsou i online magazín Cestopisec nebo platforma Digimadi. Který z projektů je pro Tebe největší srdcovka?

To já už takto nemám. Za ty roky jsem srdcovek měl několik. Založil a prodal jsem třeba portál hudební-scéna.cz. To byla moje srdcovka. Měl jsem slevové portály, fotobanky a mraky dalších. V určitém bodě spíš je pro mne srdcovka samotný cíl toho, co dělám. Miluju cestování, svobodu digitálního podnikání a lidi, kteří v této komunitě jsou. Všechny projekty, co dělám, jsou právě pro tyto lidi.

Kde se zrodil nápad zorganizovat první český festival zaměřený na digitální nomády?

Dělal jsem už předtím malinké srazy u piva (nebo čaje) zaměřené právě na digitální nomádství. A pak přišel zlom, kdy jsem si řekl, že bych chtěl udělat něco většího, a tak jsme to minulý rok vyzkoušeli a dopadlo to dobře. Letos jsme si zvedli trošku laťku, i tu naši osobní. Jsem moc zvědavý, jak to dopadne. Těším se.

Je česká nomádská komunita početná?

To je zajímavá a častá otázka. Nedá se na ní odpovědět jednoduše, protože neexistuje definice digitálního nomádství. Respektive pro každého je tato definice různá. Máme tu takové ty „raw“ digitální nomády, co rozprodali svůj majetek, mají jen baťůžek a cestují společně s prací. Pak tu jsou lidé, co během svého podnikání cestují a pracují i během cest. No a potom tu jsou lidé, co cestují úplně náhodně, svůj čas tráví třeba na chalupě na Vysočině, kde tvoří. A vlastně jsou to také digitální nomádi.

Proto komunita může být mix všech typů. Pokud bychom se bavili ale o komunitě, která se k tomu aktivně hlásí, tak si myslím, že je stále relativně malá. Pozitivem ale je, že se k tomuto životnímu stylu hlásí čím dál více lidí, i starších. Třeba jako jsem já.

Co si ukládáš jako hlavní cíl festivalu?

Šířit myšlenku digitálního nomádství a propojovat lidi. Lidé mají spousty zajímavých životních příběhů a postojů a prostřednictvím našeho festivalu jim dáváme prostor se o to podělit s komunitou. Věřím, že příběhy lidem můžou otevřít oči a uvědomit si jejich roli ve vlastním životě a kdoví, třeba je i nějaký příběh namotivuje vystoupit ze své komfortní zóny a jít za svým snem.

Na co se mohou návštěvníci Tvé přednášky těšit?

Budu povídat o svých začátcích. Jak jsem bez střední školy, bez peněz a s mínusem na účtu začal podnikat na volné noze. Podělím se o svoji cestu ke start-upům, k investování a k digitálnímu nomádství. V závěru povím jeden či dva tipy, jak si můžete během digitálního nomádství vytvořit „pasivní příjem“. Pasivní příjem v uvozovkách proto, že samozřejmě nic není bez práce a údržby.

Spousta z nás si zřejmě život digitálního nomáda představuje jako splnění snu. Je všechno tak růžové, jak se zdá, nebo je někde skrytý háček?

Digitální nomádství je spíše životní styl. Ale za každým životním stylem je obrovská dřina a sebemotivace. Digitální nomádství se ničím neliší od freelancingu nebo od podnikání. Musíte mít svůj projekt, musíte být odborník v něčem, tvořit obchodní strategie, starat se o marketing a péči o „zákazníky“. Je to podnikání se vším všudy. Myslím, že zde hraje velkou roli motivace a inspirace. Mít kolem sebe komunitu a přátele, co nás budou podporovat.

Jakou radu bys dal někomu, kdo právě váhá, jestli udělat ten zásadní krok a stát se digitálním nomádem?

Ať přijde na náš festival. Ať navštěvuje jiné podobné eventy. Ať sbírá motivaci a inspiraci. Pokud opravdu bude chtít, ten zlom začít přijde opravdu rychle. No, a pokud začít nechce, důvod si sám vždycky najde.

Jarku, děkujeme za rozhovor a na viděnou na festivale! :)

Tento rozhovor pro Vás připravila naše šikovná dobrovolnice Veronika Tupá.